© MK Apolo
 

  

 

Vyberte rok:

 

 Muzeum Lotnictwa Polskiego v Krakowě, Polsko (30. prosince 2014):

V posledních dnech právě končícího roku 2014 jsem měl možnost strávit se svou drahou polovičkou čtyři dny v polském Krakowě. V rámci tohoto výletu jsem si nemohl nechat ujít návštěvu tamějšího Muzea Lotnictwa Polskiego. Prohlídka začíná v relativně nově (již ve 21. století) vybudované hlavní budově se vstupní halou, kde je situována pokladna, sociální zařízení pro návštěvníky, ale také obchod s tematicky zaměřeným zbožím a suvenýry (např. trička, hrnky, nášivky, něco plastikových modelů a spousta literatury). Hned ve vstupní hale rovněž narazíme na to nejdůležitější - letecké exponáty, respektive na první z nich. Ve velmi reprezentativních prostorách byla v době naší návštěvy umístěna, troufám si říci že alespoň z polského pohledu, chlouba tamních sbírek, legendární polský PZL P.11c, spolu s ním pak také Jak-11, Jak-23 či prvoválečný Albatros B.IIa. V následujícím hangáru jsou pak umístěny unikátní exponáty v podobě dalších strojů z období první světové války, jimž, alespoň z mého pohledu, vévodí britský Sopwith F.1 Camel. Ty další (trošku se za to stydím), přiznám se, nedokážu ani přesně pojmenovat, tohle období není středobodem mého zájmu. Jistojistě šlo ale o nějaké další Albatrosy, Rolandy, DFW a LVG. V hangáru věnovanému studené válce zaujme krásná F-104 v italských barvách, na stojánce pod širým nebem jsou pak k vidění další velmi zajímaví zástupci proudové éry. Namátkou vyberu Sepecat Jaguar GR.1, BAe Harrier GR.3, Vought A-7 Corsair II, Mirage 5, SAAB J-35 Draken a J-37 Viggen- F-84 Thunderstreak či svou velikostí vskutku impozantní F-105 Thunderchief. Samozřejmě nemůže chybět celá plejáda Suchojů a MiGů nejrozličnějších typů a verzí, pro našince již pokoukání přece jen obvyklejší. Oproti kbelskému muzeu zde však návštěvník může uzřít také zástupce řady 29, a to v podobě dvoumístné verze MiG-29UB. Velmi zajímavá je rovněž proslulá Tante Ju, německý transportní Junkers Ju-52, zde v podobě vyrobené ve Francii Amiotem. Důstojným reprezentantem československého leteckého průmyslu pak zachovalý L-29 Delfín v našich barvách. V největším hangáru se pak můžeme pokochat například Spitfirem ve verzi XVI, unikátním Tupolevem Tu-2, Sea Venomem nebo Messerschmittem Bf-109G-6. Exponátů je v muzeu samozřejmě mnohem více, já zmínil jen zlomek z nich, pro mě ten nejzajímavější. Pocitově bych muzeum rozsahem expozice téměř přirovnal k tomu pražskému ve Kbelích, i když trošku menší pravděpodobně bude. Myslím, že každý letecký nadšenec si zde objekty svého zájmu hravě najde a nebude své návštěvy litovat. Já sám se do Krakowa velmi rád vrátím. (zapsal a nafotil Martin Glogar)

 

 

 70. výročí Krvavé neděle 1944, Suchdol nad Odrou (20. prosince 2014):

O dvacáté prosincové sobotě jsme si letos díky Muzeu městyse Suchdol nad Odrou v Leteckém muzeu připomněli uplynulých 70 let od největší letecké bitvy Druhé světové války nad našim územím. Ta se odehrála 17. prosince 1944 a střetla se v ní 15. letecká armáda USAAF (527 bombardovacích a 300 stíhacích letounů) se stíhací eskadrou Luftwaffe JG 300 (asi 100 stíhacích letounů). Souboj na nebi, který se odehrál v čase 11:45 - 12:30 si vyžádal na obou stranách velké ztráty na letadlech i životech letců. Američané přitom přišli prokazatelně celkem o 25 strojů, z toho 19 bombardérů a 6 stíhaček. Zahynulo při tom 63 amerických letců a dalších 114 upadlo do zajetí. Němci tehdy ztratili 53 stíhaček, ve kterých nalezlo svou smrt 21 pilotů a další čtyři z boje vyvázli se zraněním. Na území Novojičínska v okolí Oder a Suchdolu tehdy dopadlo na 15 strojů z obou stran. Tento souboj je označován jako "Mission No. 151 – 15. USAAF", u nás také jako "Krvavá neděle". Více historických informací o této akci a o muzeu samotném najdete v Oderském zpravodaji 12/2014. Klubu přátel Suchdolu nad Odrou - sekci vojenské historie se daří v Letecké expozici muzea shromažďovat další a nové informace, dokumenty a artefakty (nejen) z této letecké bitvy. Jako každoročně se konal pietní akt u pomníku v Palačově, kam dopadl sestřelený americký bombardér B-24J Liberator "The Flying Finger", z něhož se v muzeu podařilo shromáždit nejvíce fragmentů, včetně motorů, zbraní či osobních věcí letců. Velkým lákadlem letošního Dne otevřených dveří v muzeu byla unikátní rekonstrukce německé stíhačky Focke-Wulf FW-190A-8/R2, která byla během Krvavé neděle sestřelena spojeneckými letci u obce Dolany. Podařilo se sestavit velkou část draku a téměř kompletní motor BMW-801 s vrtulí. K vidění byly také ilustrace paní Ivy Hoňkové. Pracovníkům muzea a především nadšencům věnujícím se letecké archeologii patří velký dík za neutuchající snahu a mravenčí práci při odhalování střípků naší neznámé historie... Foceno 20. prosince 2014. www.leteckemuzeum.eu (zapsal a nafotil Pavel Šenk)

 

Více fotografií z této akce najdete na http://pavelsenk.rajce.net

 

 SMW Telford 2014, Telford - Anglie (8. - 9. listopadu 2014):

V tomto roce se i členové našeho klubu zúčastnili zahraniční akce Scale Model World v anglickém Telfordu. Milan Mende, nominovaný SMČR byl dopraven spolu se zbytkem české reprezentace na místo konání, kde jsme také dorazili s Laco Hančárem po vlastní ose. Dále pak mezi návštěvníky patřil od nás ještě Miloš Völkl. Milan soutěžil se svým vítězným modelem z mistrovství republiky, T-34-85 1/48 od Hobbybossu. Ten nakonec uspěl ve speciální kategorii pro nejlepší čtvrtkovou bojovku (a dále pak Commended). Laco Hančár plánoval dokončení svého Starfightera, ale na poslední chvíli nebylo dílo dokonáno a tak musíme počkat na výsledek do příštího roku. Já (Ondřej Škarka) jsem se účastnil se čtvrtkovými Spitfiry, dvaasedmovým tankem Mark I a vyloďovacím člunem Higgins LCVP, který nakonec získal stříbrnou pozici mezi loďmi (dále pak Commeded za Spitfire Mk.Vb). Konkurence mezi ostatními modely v kategoriích byla na úrovni a celkový dojem ze soutěžních modelů byl výborný. Celá akce probíhala dva dny, kdy druhý den obsahoval hlavně vyhlášení, kterého jsem se však neúčastnil. Mimo soutěžní část, kde vynikala díla z celého světa, také probíhala mnohonásobně větší prodejní a výstavní část, kde člověk sehnal snad vše, co si jen modelář dokáže představit. Akce byla jako každoročně spojena s oslavami dne veteránů (Rememberance Day), jejíž součástí byla minuta ticha velená vojenským důstojníkem z balkónku. Dále jsem zde narazil na procházejícího Darth Vadera s tácem s koláčky, avšak ten už neupoutal takovou pozornost. Myslím, že zde je to asi normální. V jedné z velkých hal se vyskytovaly také stoly jednotlivých států, kde nechyběl také stůl České republiky. Hodně modelářů (a já nebyl výjimkou) se zajímalo o IPMS burzu, kde člověk nakoupil věci, které jindy nesežene, nebo jen velmi těžce, navíc zde za velmi příjemné ceny. Soutěž končila v neděli odpoledne, kdy se vše už pomalu balilo a také odjížděl autobus s naší výpravou. Po odjezdu jsme s Lacem také nasedli do vozu a jeli směr východní Anglie. Akci bych hodnotil velmi povedenou a kvalitou bych ji přirovnal k Modellbrnu, ke kterému mám podobně dobrý vztah. (zapsal a nafotil Ondřej Škarka)

 

 

 Luž 2014,  Heřmanice v Podještědí - Lužické hory (11. - 12. října 2014):

"Pavle, kdy je prosím tě ta Luž?" "No už, Ondro, UŽ!" Toto je úryvek mého rozhovoru s Ondrou Škarkou asi týden před akcí samotnou. Třikráte mu to totiž nevyšlo a tak napočtvrté nenechal nic náhodě a do "Lužek" letos s námi jel. Z našeho dalekého východu jsme na daleký sever vyrazili v pátek a hned ve třech vozech. Už dopoledne vyjel nejtradičnější tandem Miloš a Miloš Völklovi, s nimi se svezli ještě Milan Lucký s přítelkyní. Kopřivnická posádka vyjela kolem půl třetí, řídil Jirka Jan a my s Ondrou Škarkou jsme se jen vezli. Ve stejnou dobu v Mořkově čekali Dušan a Tom Ritzovi na vyzvednutí nejvzdálenějším účastníkem letošní Luže - Lubem Kerékem z KPM Albatros Martin. Všechno klaplo a kolem třetí již tato mezinárodní posádka vyzvedávala posledního pasažéra svého vozu Martina Glogara a mohla pokračovat v daleké cestě. Abychom dorazili do Heřmanic v Podještědí v pořádku, udělali jsme si také pár bezpečnostních přestávek a přijeli až za tmy někdy kolem deváté večerní. V cíli jsme zjistili, že Marek Hovorka tentokráte do GPS naťukal správné údaje a byl tak na místě coby čtvrtá posádka našeho klubu někdy brzy odpoledne a dobíral si nás, kde jsme tak dlouho. Inu, měl na to po loňsku trochu nárok... Páteční večer po dobrém jídle a občerstvování ubíhal rychle, k povídání s libereckými a dalšími kamarády toho bylo hodně a zdaleka jsme nevyčerpali všechna témata. Seznámili jsme ještě Michala a Michala Švandrlíkovy s časem zítřejšího ranního budíčku a odchodem na túru a odebrali se na pokoj doprobírat ještě nějaké interní klubové záležitosti. Po nemnoha hodinách spánku jsme v osm ráno koukali z okna, jak venku asi je, a bylo dobře. Následovala vydatná snídaně, sbalení báglů, svačiny, skleněné termosky a velel se odchod směr německé lesy. Na výlet nás vyrazil úctyhodný počet: Jirka, Ondra, Dušan, Tom, já, Miloš mladší, oba Švandovi a oba Lučtí. Tedy bylo nás deset! Drželi jsme se víceméně ve dvou skupinách, ale u rozcestníků, infotabulí či přírodních zajímavostí jsme se vždy naštěstí setkávali. Pro letošek jsme vybrali asi dvacetikilometrovou cestu přes německé skalní vyhlídky Scharfenstein a Töpfer do Oybinu a přes růžové pískovce Rosensteine zpět do Heřmanic. Cestou toho bylo hodně k vidění a focení a tak se návštěva Oybinu samotného smrskla "pouze" na procházku městečkem, podívání se na hrad od brány a posezení u výborné kávy a sladkostí v místní kavárně. Počasí bylo turisticky vlídné, ač fotograficky moc příznivé nebylo - zataženo nízkou oblačností, trochu vlhko a k večeru hrozily přeháňky. Ty skutečně přišly a proměnily se v déšť, ale to už jsme byli v pořádku (ještě za světla) zpátky v Heřmanicích. Rozhodčí mezitím dobodovali a živě se diskutovalo nad modely. Zatímco někteří kouleli kuželky na bowlingu, my si alespoň v klidu všechny modely prohlédli a vyfotili. A bylo se skutečně na co dívat! Impozantní prvo a druhoválečné dvaatřicetiny, skvělé čtvrtkové moderní roury či druhoválečné zasloužilé oře ze všech stran fronty a různorodé dvaasedmy, kterým vévodil skvostný vrtulník. Bojové techniky nebylo moc, přesto byla krásná, všem se nám líbila zejména obří dvaasedmová souprava Fama s podvalníkem, malinký Renault či zimní Téčko v pětatřicetině. Nechyběl tradiční lužický vědomostní kvíz, kde jsme si ověřili, jak málo toho víme o letadlech i technice, ale rozhodně nás pobavil! Dívat se na pěkné modely a povídat si u sklenky něčeho dobrého by šlo do nekonečna, my to ale samozřejmě nevydrželi a šli někdy po půlnoci spát, abychom byli čerství na ranní vyhodnocení a především cestu domů. Přišlo nedělní ráno, přehouplo se do dopoledne a byl tu závěr soutěže - vyhlášení výsledků. Letos se nám podařilo dosáhnout na více ocenění, než loni, odvezli jsme si bronz za prostřední (Dušan) a zlato za nejmenší letadla (já), zlato za prostřední (Martin) a stříbro za malou techniku (Dušan), uspěli jsme i v žánrovkách prototypy (bronz), neozbrojená (bronz - obě já) a Commonwealth (zlato - Dušan). Nečekaně jsme domů odvezli také Hofiho memoriál na počest Pavla Dvořáka, který bohužel liberecké (a vlastně nás všechny) letos navždy opustil... Cenu firmy SHARP Centrum Ostrava Best of Show jsme zaslouženě předali autorovi již výše zmiňovanému nádhernému Seakingu od Vládi Seidla, klubovou apoláckou cenu "Poctivo zrobeny" získali Pepa Gažík za ono krásné Famo s podvalníkem Culemeyer a Pavel Huryta za jedinečnou chmelnici S.E.5a. Oba dostali "poctivo zrobenou" šišku salámu a flašku pořádného piva... Soutěž byla za námi a zbývalo jen dojet domů. To se nám všem s několika přestávkami (nesměla chybět hlavně ta hořická, kde vždy nakupujeme dobroty na doma) podařilo a my si tak mohli říci: byl to krásný víkend. Děkujeme klukům ze SPL Liberec za příjemně strávený čas a všeobecný servis! A také díky tomu nahoře, že jsme po těch sedmi stech a více kilometrech na našich cestách dorazili nakonec všichni živi a zdrávi domů... (zapsal a nafotil Pavel Šenk)

 

Více fotografií z této akce najdete na http://apolokoprivnice.rajce.net

 

 Memoriál W/O Pavla Pukančíka, Martin, Slovensko (13. - 14. září 2014):

Ani jsme si nestačili všimnout, že bylo léto a už je tady podzim. Kalendářně tedy až za více než týden, ale pohled z okna vozu smáčeného deštěm, kterým jedeme po roce opět do Martina, je více než výmluvný. S příchodem podzimu začíná druhá část soutěžního modelářského roku a my už si zvykli zahajovat podzimní sezónu u kamarádů na Slovensku. Opět jsme vyrazili ve dvou vozech  v téměř tradiční sestavě (já vezl Martina Glogara a Dušana a Toma Ritzovy, ze Slezska přivezl Miloš Völkl Marka Nováčka), chyběl nám hlavně Jirka, kterého nečekaně sklátila viróza. O klubové překvapení se postaral Dušan, který nás celý týden blamoval, že jede bez modelu, protože nic nového nemá. Tajně však během asi tří dnů a celé páteční noci postavil Avii S-199 1/72 od AZ, lump jeden. A postavil ji tak hezky, že za ni dostal hned dvě ceny... To ale zase trochu předbíhám. Po příjezdu a vybalení modelů jsme obhlíželi stánky prodejců tak dlouho, až jsme zase někteří odcházeli s novými krabicemi a nějakým materiálem k tomu; v bufetu si část výpravy dala lehký oběd, druhá část dala přednost restauraci ve městě, odkud přišli nacpaní k prasknutí. K prasknutí byly také stoly pod čtvrtkovými letadly, kterých bylo na soutěži asi nejvíce. A  samé krásné výtvory to byly! Hodnotitelé rozhodně neměli lehkou práci, vybrat ty nejhezčí. I ostatních modelů bylo dost, zvláště pak velké bojové techniky. Dopoledne uběhlo jako voda, zamračené počasí vystřídalo sluníčko a bylo tady vyvrcholení soutěže. Jak už jsem zmínil dříve, na ocenění dosáhnul Dušan ve vrtulácích 1/72 (3.) - plus speciální cena udělovaná Braňo Herainem, Martin v dioramatech (1.), Marek v letadlech 1/32 (2.) a já netradičně v prouďácích 1/72 (2.). Nejvíce jsme zatleskali vítězům speciálek "Najlepší Špitfajer" v upomínku Gaba Gačára, "Najlepší spojenec" v upomínku Pavla Pukančíka a letos nově i "Najlepší vrtulník" jako vzpomínku na nedávno zesnulého Alexandra Papana z domovského klubu Albatros Martin. Sbalili jsme modely, uzavřeli tím soutěžní část a já předávám slovo Martinu Glogarovi...

Jako už tradičně, také letos jsme se po vyhlášení výsledků přesunuli na nedalekou chatu Nezabúdka užít si nedílnou součást Martinské soutěže - Medzinárodné simpózium modelárov – MESIMO. Na noc zůstali Marek, Miloš a já a alespoň na pár hodin a piv (těch tedy jen v případě Dušana) se zastavili i Pavel, Dušan a Tom. Hned na úvod jsme se nechali příjemně překvapit očividným posunem ubytovacích prostor - co se kvality týče - směrem kupředu. Po přípravě postelí jsme se již mohli zcela oddat pohostinnosti našich slovenských kamarádů, kteří kromě čepovaného Budvaru a tradičního Soberana na uvítanou, přichystali rozsáhlou škálu pochutin, jimž vévodilo grilované sele a baranina. Příjemně se sedělo v kožených křeslech u kulatého stolu, příjemně se popíjel bourbon, kterýžto Martinští letos zařadili nově na nápojový lístek a příjemně ubíhal celý večer... Miloš pak na sebe opět vzal roli nočního šéfkuchaře a všem před půlnocí připravil vynikající bramboráky. Nelze jinak než konstatovat, že se letošní setkání v Martině opět náramně vydařilo, poděkovat organizátorům za jejich úsilí a slíbit, že uděláme vše pro to, abychom se za rok opět (a rádi) vrátili. (zapsal Pavel Šenk a Martin Glogar, nafotil Pavel Šenk)

 

 

 Veškovské křédlo 2014,  Vyškov u Brna (12. července 2014):

První dva červencové týdny často pršelo, v pátek 11. července také. V sobotu ráno jsme vstali u nás na Lašsku do zamračeného a na léto poměrně chladného dne. Tak jsme se oblekli, přibrali něco, kdyby ve Vyškově pršelo a vyjeli jsme. Poprvé v historii konání Veškovského křédla s námi jel i (čerstvý osmdesátník) Václav "Náčelník" Langer, který se chtěl po letech zase podívat do Vyškovského leteckého muzea, kde se tato akce odehrává. Po příjezdu osádka našeho vozu ve složení Dušan a Tom Ritzovi, Náčelník, Martin Glogar a já zjistila, že na Hané je léto v plném proudu a veškeré ošacení obsahující dlouhé nohavice či rukávy zbytečné... Ano, slunko opět svítilo "jak z praku", prostě tradiční křédlovské počasí. Nu což, stánky s občerstvením byly na takové počasí připravené a tak jsme se uchýlili pod jejich přístřeší, kde jsme se potkali s kamarády z klubu z dalších koutů Moravy - dorazili ještě Libor "Lonestar" Špůrek, Dan "Skřivan" Křivánek a (na kole!) Víťa "Arccos" Výmola. Jen co jsme se všichni ochladili, prohlédli jsme si soutěžní modely - podle mne jich bylo více, než loni a navíc ještě hezčí! Také jsme něco nakoupili do kitníků a pak již jen debatovali, debužírovali a kochali se exponáty LHS Vyškov. Ani jsme se nenadáli a odpoledne již bylo ve své druhé půli, když nás svolávala siréna automobilu TAI k vyhlašování výsledků. Za Apolo bodoval letos pouze Martin Glogar, my ostatní se musíme pro příště více snažit :-) Hlavní cenu - Veškovské křédlo - vyhrál Jindra "Hary" Doležy z KPM Ostrava za moc pěkného čtvrtkového Delfína. I když pořadatelé vyšli soutěžícím vstříc a místo skutečného křídla MiGu-23 (které se mohlo vyhrát dosud) dali jako cenu menší a lehčí (leč stále skutečné) křídlo z MiGu-21. Avšak to se ani Harymu nepodařilo zvednout a odnést za bránu a tak zůstává tento festovní kus železa-neželeza dalšímu "lamželezovi" napřesrok... Začínáte posilovat? Budete to třeba VY??? (zapsal a nafotil Pavel Šenk)

 

 

 Mistrovství republiky Mládeže SMČR, Mariánské Lázně (21. - 22. června 2014):

Letošního Mistrovství republiky mládeže, které probíhalo v Mariánských lázních, jsem se z našeho klubu zúčastnil sám. Reprezentoval jsem v kadetech v kategorii bojová technika 1/48. Byla možnost navštívit Svět miniatur, ale rozhodli jsme se s mamkou, že si zajistíme ubytování a projdeme si Mariánky sami. Počasí nám moc nepřálo – bylo zataženo a chladno, ale aspoň se příjemně prozkoumávaly (a ochutnávaly) léčivé prameny Mariánských lázní. Druhý den jsme si udělali další procházku a zvolna jsme se vydali na místo soutěže. Cestou jsme potkávali kluky s medailemi kolem krku, takže jsme tušili, že něco nehraje. Na místo jsme přišli půl hodiny před začátkem oficiálního předávání, avšak už bylo hodinu po něm. Odpověď na moji otázku, jak je to možné, byla, že se tak rozhodčí domluvili, aby mohli jít dříve domů, a že se mi nedovolali (měli špatně opsané číslo). Dostal jsem tedy medaili (zlato), model a byl jsem venku dřív, než jsem řekl švec. Toto a pár maličkostí mi zkazilo obrázek o soutěži a její bezvadné organizaci, jak se píše na stránkách IPMSCZE. (zapsal a nafotil Milan Mende)

 

 

 Zlínkit 2014,  Otrokovice (14. června 2014):

Neuběhl ani rok a my jsme zase vyjeli do Otrokovic. Zlínečtí po dohodě s ostatními pořadateli dalších akcí přesunuli datum konání Zlínkitu ze září na červen a periodicitu konání stanovili opět na dva roky, tedy se vždy v červnu budou v podobné termíny střídat soutěže Zlínkit a Modellbrno. A tak my, modeláři, nebudeme ani jeden rok ochuzeni o krásné akce pro nás. Letošní Zlínkit byl větší a lepší, než loňský. Nejvíce to bylo znát v kategorii letadel, kdy zejména dvaasedmy a čtvrtky byly našlapané, jako nikdy. A nebylo to tím, že by bylo málo stolů - místa pro modely bylo dost a modeláři jej v nejoblíbenějších měřítcích letadel zcela zaplnili. Oproti tomu ubylo bojové a civilní techniky, ovšem zase posílily figurky s bustami a kategorie ostatní - kde byly k vidění zejména nádherné lodě a hánulkové automobily (ty mne mimochodem uchvátily z celé výstavy asi nejvíce, kolekce Michala Talaše byla skvostná!). Reprezentativní prostory Otrokovické Besedy nabídly skvělé prostory nejen pro vystavující, ale i pro prodejce všeho možného a tak jsme zase provětrali peněženky. Hlady a žízní jsme také neumřeli, neb v okolí je hromada různých zařízení, my zvolili opět to, kde čepují Zlínského ševce. Tím se dostávám k účastníkům zájezdu, bylo to tentokráte ještě komplikovanější, nežli obvykle. V jednom voze jel Jirka, Martin, Dušan, Tom a já, v druhém Miloš, ve třetím Skřivan, ve čtvrtém chrudimský Marek s manželkou, v pátém dorazil Jirka z Hranic, v šestém figurkář Milan, v sedmém přijel Arccos, který patřil k organizátorům, neb stále je a bude členem domovského KPM Zlín a konečně osmým vozem přijeli jen na čumendu Randalf s Lonestarem. Uf, snad jsem na nikoho nezapomněl. Díky rozlehlým prostorám akce jsme však neměli pocit, že by bylo na Zlínkitu nějak "přeapolováno", ba naopak, snad to tak vnímali i návštěvníci. Přispěli jsme s kolegy z VKPM Brumov-Bylnice a SIG What If? na stůl klubových výstavek a snad tak tímto přitáhli některé z návštěvníků na naši říjnovou soutěž. Co si tak pamatuji, z naší výpravy dosáhli na stupně vítězů Miloš Völkl ve dvaasedmách za A6M5 Zero, Jirka Jan ve čtvrtkách za Spitfire PR.XIX a v technice Martin Glogar za Komatsu G40. Všichni jsme si letošní rekordní Zlínkit velice užili a už se těšíme na další ročník v roce 2016! (zapsal a nafotil Pavel Šenk)

 

Více fotografií z této akce najdete na http://apolokoprivnice.rajce.net

 

 Jak oslavit osmdesátku?, letiště Přerov-Bochoř a dílna modelářů DDM Kopřivnice,
 24. května a 5. června 2014:

Tento zápis do naší klubové kroniky je výjimečný - není jako ostatní popisy navštívených modelářských akcí. Hlavní a čestnou osobou této akce byl náš "emeritní náčelník" Václav Langer. 29. května letošního roku se dožil životního jubilea osmdesáti let. Na klubu se tajně řešila otázka – Co s tím, jak Náčelníka překvapit? Pomohl Vaškův syn Honza, který jej nenápadně vyzpovídal a ten se přiznal, že má dlouho jeden nesplněný sen - proletět se v Letovu L-200 "Moravě". Akce se rozběhla. Pomohl náš kamarád Aleš Karban a zajistil nám vyhlídkový let s dvoumotorovou krasavicí L-200D z Přerovského letiště. Jak se později zjistilo, shodou náhod na tomto letišti kdysi Václav působil jako velitel záložní roty zabezpečení leteckého provozu. Nic ovšem nevychází samo sebou. Předpověď počasí byla nejednoznačná, hrozilo nebezpečí velkého deště a bouřek. Přerov má betonovou ranvej, tak to pan pilot Ivan Bednařík riskl. Startovali jsme do lehké přeháňky, ale zatáčkou nad Přerovem jsme se jí úspěšně vzdálili. Následoval let na Holešov, Bystřici pod Hostýnem a vpravo od letové trasy jsme viděli Hostýn. Doletěli jsme nad Kopřivnici, kde jsme zakroužili. Odsud směrem na Lysou horu a zpět přes Pustevny. Byl to smutný pohled na vyhořelou perlu Beskyd. Od Pusteven jsme se vraceli přes Mořkov (Dušan mával rodině) a poté zamířili nad Helfštýn. Zde jsme si dopřáli levou i pravou otáčkou nad historickým táborem žoldnéřů, kteří se chystali k rekonstrukci soubojů a směřovali zpět k základně. Nad Přerovem jsme viděli hustou, souvislou oblačnost osvětlovanou sporadickými blesky. Na pilotních sedadlech proběhla diskuze pana pilota s oslavencem, kterou zbytek osádky – paní Marie Langerová, předseda Dušan a já – neslyšel. Morava se mírně zhoupla, prolétla dírou v mraku, nabrala kurz přímo na osu ranveje a po ukázkovém přistání zarolovala k hangáru. Po dosednutí na dráhu začalo hustě pršet, než jsme dorolovali k hangáru, přešel déšť v krátkou průtrž mračen. Kdybychom se opozdili o pár minut, museli bychom pokračovat v letu zpět na travnaté aeroklubové letiště v Hranicích na Moravě, nebo do Frýdlantu nad Ostravicí či na Letiště Leoše Janáčka v Ostravě-Mošnově. Nicméně jsme měli kliku a sedli na domovské základně. Vše nám klaplo přímo ukázkově a Vašek s chotí byli přímo nadšení. A my ostatní taky! Ještě jednou veliký díl Alešovi Karbanovi a jeho leteckým přátelům! Necelé dva týdny měla celá tato akce slavnostní dohru, kdy jsme na klubové schůzi ještě jednou oslavenci pogratulovali a jeho kulaté osmdesátiny na zdraví řádně zapili... (zapsal Petr Koliba, nafotili Petr Koliba, Aleš Karban a Pavel Šenk)

 

 

 Balejkův pohár a Memoriál Františka Louckého, Brumov-Bylnice (17. května 2014):

Slavnostní - taková se nám zdála letošní soutěž v Brumově-Bylnici. Letos byla, více než kdy jindy, o setkání. Samozřejmě, že šlo o tradiční bodovačku modelů od českých a slovenských modelářů, kterých ale letos dorazilo pohříchu méně, než vloni. Snad za to mohlo počasí, neb v týdnu intenzivně pršelo a jak východ Moravy, tak příhraniční Slovensko bylo leckde trápeno přemírou vody. Modeláři, kteří nakonec na tradiční Balejkův pohár dorazili, zklamáni nebyli. Tradicí Brumova je totiž setkání modelářů s veterány z RAF a zástupci Svazu letců. Letos soutěž svou přítomností ozdobili (týden čerstvě povýšený) brigádní generál v. v. Emil Boček, nositel Řádu Bílého lva (310. Sq. RAF) a plukovník v. v. Alois Dubec (311. Sq. RAF). Soutěž samotná měla dva vrcholy. Prvním bylo předání modelu letadla Spitfire Mk.IXc "NNoH" panu generálu Bočkovi - ten totiž právě na tomto konkrétním stroji u třistadesítky létal. Došlo tak po dlouhých letech ke krásnému symbolickému setkání letadla a jeho pilota. Parádní model "devítky" ve dvaasedmdesátce pro pana generála postavil Pavol Vilinský; ten měl na výstavě i další krásné kousky, například Liberatora GR.Mk.IV od třistajedenáctky, nebo československé poválečné Spitfiry, či MiGy-21. Za ty právem obdržel hlavní cenu Svazu letců ČR, odbočky Brno. Spolu s kolegy ze Slovenska dovezl také části trosek Liberatoru, který havaroval za války u Trenčianských Teplic. Druhý vrchol nás všechny čekal při předávání ocenění vítězům v sále. Nejen, že ceny všem výhercům předávali zasloužilí páni letci Boček a Dubec, ale pan brigádní generál přinesl ukázat i nejvyšší státní vyznamenání, jež mu bylo vloni v říjnu uděleno - Řád Bílého lva. Měli jsme tak možnost zblízka obdivovat něco, co se jen tak nevidí - a také jsme si to řádně užili. Po soutěži naše tříčlenná minivýprava využila příležitosti a nechala se s panem generálem a jeho vzácným vyznamenáním zvěčnit fotoaparátem. Sluší se dodat, že kromě ocenění ve velkých i malých letadlech a střední a malé technice jsme si domů odvezli zásluhou Dušana také jednu ze dvou hlavních cen - Memoriál Františka Louckého. Co dodat závěrem - snad jen že slivovička byla výborná, frgále tradičně skvělé, guláš měl pěkný říz, nakoupit bylo také co a modely byly tradičně hezké. Děkujeme pořadatelům a jejich rodinám za nevšední sobotu a hezky zorganizované slavnostní setkání se vzácnými lidmi... (zapsal a nafotil Pavel Šenk)

 

 

 Beskyd Model Kit Show 2014, Kopřivnice (3. – 4. května 2014):

Letošní ročník Beskyd Model Kit Show využil přízně vedení Kulturního domu Kopřivnice a tradičně obsadil velký sál včetně přilehlých prostor prvního patra. Jak jsou již návštěvníci zvyklí, celou akci je možné rozdělit na tři části. Tou první - a pro nás modeláře stěžejní částí - je výstava modelů. Divák zde nalezne prakticky většinu běžných odvětví našeho koníčku. Od papírových vystřihovánek až po funkční RC modely. Druhou částí jsou dynamické ukázky RC modelů a Klubů vojenské historie a třetí jsou prodejci. Podívejme se, jak na tom byl letošní ročník. Jádro výstavy tvoří kitařina ve všech svých podobách – letadla, pozemní technika, lodě, diorámata a figurky s bustami. To vše mohli návštěvníci obdivovat v hlavním sále. Včetně klubových výstavek se na BMKS 2014 sešlo bezmála 900 modelů, což pořadatele potěšilo. Z modelářského pohledu se rozhodně bylo na co dívat, modely měly slušnou úroveň, i když bylo slyšet oprávněnou kritiku, že na ModellBrno nemáme. Pochopitelně. ModellBrno je nejkvalitnější modelářskou výstavou v České republice a je velmi těžké, pokoušet se jí konkurovat. Pojďme dále k "živé" modelařině - modelové železnici. Modrá armáda obsadila díky pochopení vedení KDK přilehlé prostory u hlavního sálu. Návštěvníci zde mohli obdivovat šest různých kolejišť. Ve vstupu KDK tradičně probíhalo předvádění RC modelů tanků, vyprošťovacích tanků a samohybek. Venku u fontány, pod velkým stanem zapůjčeným firmou TATRA Trucks a.s., předváděly své schopnosti věrné RC zmenšeniny vozů téže značky. Vedle nich si mohli návštěvníci prohlédnout nálezy letecké archeologie nadšenců ze Suchdola nad Odrou. I přes celkem nevlídné počasí probíhaly u KDK dynamické ukázky a to zcela rozdílného druhu. Ta první byla určena pro nejmenší návštěvníky a byla to Sičova drobná železnice. Nádherná, plně funkční liliputánská parní lokomotiva s plošinovými vagóny, na kterých se pravidelně vozili caparti. Nadšení nebyli jen oni, ale i přihlížející rodiče a prarodiče. Druhou ukázkou byla inscenovaná bitva mezi ustupující Německou armádou a Rudou armádou z května 1945. Díky úpravě legislativy to byla zřejmě poslední ukázka tohoto druhu v Kopřivnici a účinkující "vojáci" i diváci si ji plně užili. Ještě se vraťme k třetí třetině toho, co BMKS nabízí, k prodejcům. Letos byla znát absence známé mostecké firmy Eduard i různých drobnějších výrobců doplňků. Část vystavujících modelářů byla proto zklamaná, že nemohla nakoupit věci, které si vyhlédla. Je to škoda a pro vystavující modeláře dosti velké mínus. Nyní jsme se dostali až k vyhlašování cen. Náš klub z něj rozhodně nevyšel zkrátka a nejplodnějšími z klubu byli Martin Glogar a Vojta Geryk. Když jsme proběhnuvší BMKS hodnotili v příjemném prostředí kavárny Olympia, shodli jsme se, že byl letošní ročník povedenější než minulý, ale stejně jsou na akci rezervy. Příští ročník bude třeba naplánovat ještě důkladněji, protože se v roce 2015 bude konat i ModellBrno a BMKS s ním bude opět srovnávána... (zapsal a nafotil Petr Koliba)

 

 

 Tomcat Trophy 2014, Fýdek-Místek (26. dubna 2014):

Kdo nejezdí do Frýdku-Místku, nedělá dobře. Proč? Protože je tam dobře. Proč? Protože mají medaile z perníku... No dobře, nejezdíme tam jenom proto, to by bylo málo. Je to jedna z tradičních regionálních bodovaček letadel a techniky, přičemž technika se boduje "zkrácenými pravidly", která si vymysleli v KPM Frýdek-Místek. Nutno však říci, že o to větší bič je to pak pro rozhodčí, kteří musí bedlivě posuzovat "jen" tři komplexní kritéria - a že jsem se letos s Dušanem tohoto bodování také zúčastnil, můžu zodpovědně říci, že jsme se pěkně zapotili! Techniky, zvláště ve dvaasedmě, bylo hodně a zejména v seniorské kategorii bylo vpravdě nesnadné vybrat vítěze. Nakonec se nám to snad ve spolupráci s Opavskými povedlo a špici obsadily nádherné modely SWS a Achillea. V letadlech pomáhal s bodováním Miloš a Ondra a byli tak svědky nelehkého souboje rozhodčích s krásnými modely ve čtvrtce i dvaasedmě. Narozdíl od nás bodujících se zbytek výpravy v sestavě Martin, Libor a Jirka vydali k Otmarovi do krámku, něco pokoupili a cestou zpět využili pohostinnosti frýdecko-místeckých restauračních zařízení a dali si něco dobrého k jídlu i pití. Sluší se ještě dodat, že jsme vezli i modely nejmladším klukům z kroužku při DDM Kopřivnice a někteří se na odpolední část soutěže do F-M nakonec dostavili i osobně - což nás i pořadatele dost potěšilo... Jak čas ubíhal, bodovalo se a debatovalo, udeřila druhá a poté i třetí odpolední hodina a přišlo očekávané vyhlášení výsledků. Naši nejmladší se v žákovských ani kadetských kategoriích neztratili a naštěstí jsme ani my v seniorských kategoriích neudělali ostudu jim. Kromě diplomů a stavebnic jsme tak dostali i vytoužené perníkové medaile a nějaké další perníčky k zakousnutí. Touto sladkou tečkou soutěž skončila a my se vydali na cestu domů. Tak za rok zase na shledanou, třeba i s vámi, kteří jste tam letos nebyli... (zapsal a nafotil Pavel Šenk)

 

 

 

 Velikonoční Prostějov 2014, Prostějov (19. dubna 2014):

Velikonoce mají být mokré, štědré, rozkvetlé a veselé. A přesně takový bývá Velikonoční Prostějov. Devětatřicátý ročník veřejné soutěže v Prostějově začal velmi slavnostně. Po předání ceny "Blázen roku" Petru Muzikantovi následovalo slavnostní pokřtění a předání zakládací listiny obnovené kultovní značky Kovozávody Prostějov jejímu novému vlastníkovi. Za historické KP listinu Petru Muzikantovi z AZ Model předával Slávek Goldemund, za město, kde se značka narodila, pokřtil listinu bublinkami pan Miroslav Pišťák, primátor města Prostějov. Za velkého potlesku přihlížejících byla soutěž zahájena, rozhodčí začali bodovat a my se vydali na procházku krásným historickým centrem Prostějova prošmejdit prodejnu MN Modelář. Obtěžkáni nákupy jsme se vrátili na zahrádku u Národního domu právě včas, aby se naši borci Tom Ritz a Randalf mohli zúčastnit veselého sportovního klání "Jak hanáci jijó tvargle". Zatímco Randalf to pojal vyloženě recesně a zaútočil tak na historicky nejpomalejší čas, Tom se snažil, seč mohl a (nealkoholické) pivo a tvargle s překážkovou dráhou zvládnul celkem dobře, na medaili to však nestačilo... Nám všem při pohledu na ty dobroty řádně vyhládlo a tak jsme zapadli ke "ke králi Ječmínkovi" a dali si pořádně do trumpety. Dokutáleli jsme se zpět do Národního domu a tam prohlíželi a debatovali nad modely ve výstavce, pak konečně bylo dobodováno a my mohli prohlížet i modely soutěžní. A že bylo na co koukat, modelů bylo hodně a hezkých, k některým jsme se pořád vraceli a dívali se na ně opakovaně... Při vyhlašování náš klub opět nezapadl a několikrát jsme se na bednu dostali, líbily se i naše modely ve výstavě a co více, ani modely našich nejmladších členů nezapadly a zabodovaly. Zkrátka nepřišel ale nikdo, kdo se rozhodl podpořit pořadatele a přivezl svůj model do bodovačky - děti i dospělí. Ke každému soutěžnímu modelu totiž firma AZ Model, nyní vlastník značky KP, přiložil jejich zbrusu nový model Zlín Z-226/C-205, který měl v edici Kovozávody Prostějov na soutěži velmi úspěšnou prodejní premiéru... Než jsme se po skončení soutěže naskládali do auta na cestu domů, přišlo i na to velikonoční mokro, protože se spustila slušná průtrž mračen a tak byl Velikonoční Prostějov přesně takový, jaký měl být. Mokrý, štědrý, rozkvetlý a veselý... (zapsal a nafotil Pavel Šenk)

 

Více fotografií z této akce najdete na http://apolokoprivnice.rajce.net

 

 Mosonmagyaróvár 2014, Maďarsko (12. - 13. dubna 2014):

"Přátelé, kamarádi! My vám ty medaile dovezeme!" Takto nás zdravili kamarádi ze Slovenska, když jsme se s nimi v pátek večer vítali v restauraci maďarského hotelu, kde jsme společně  bydleli. My jim nevěřili, ale měli pravdu - to jsme ale zjistili až v neděli po příjezdu domů přes SMS. To bych ale reportáž moc zkrátil a dostal vyhubováno... Letos jsem náš - již tradiční - tandem Geodet&Právník po loňské pauze doplnil a v pátek v poledne jsme do jižních krajů vyrazili čtyři v jednom voze: Marek Nováček se ženou, Martin Glogar a já. Na místo činu dorazil z Čech ještě Marek Hovorka se ženou, s havířovskou klikou přijel Miloš Völkl, organizátory BMKS doplnil i náš Milan Mende a cestu "do lázní" absolvoval také Libor Špůrek. Takže nás do města s krkolomným názvem Mosonmagyaróvár dorazilo z našeho klubu nakonec sedm, z toho jsme čtyři i soutěžili... Jak je pro nás již zavedeným zvykem, v pátek jsme se po příjezdu věnovali jen odpočinku, testovali místní kuchyni a pilně se věnovali debatám i veselí s našimi milými bratry Slováky. V sobotu jsme umístili modely na výstavní plac a jelikož národa bylo již hned z rána nepočítaně, šli na burzu. Tam bylo také plno, ale přesto někteří z nás nakoupili "nezbytné zbytečnosti". Korzovali jsme mezi budovou s prodejci a s modely pořád dokola celé dopoledne i část odpoledne, ale lidí bylo všude pořád strašně moc, a tak "omanželkovaná" část naší posádky vyměnila koukání na modely za čvachtání v termálních lázních a my dva s právníkem jsme korzovali po areálu soutěže i po městě, marně hledajíce stánek se štrůdly a oříšky. Škoda, letos nepochopitelně tam tyto stánky nebyly, což nás oba dost rozladilo. K večeru jsme se vrátili na hotel, setkali se s "lázeňskými" a kompenzovali si naše útrapy výbornou večeří. Škoda jen méně chápavé obsluhy, která uměla především maďarsky a pak už jen maďarsky... Inu, tady mají s globalizací co dohánět. No, nedalo se svítit, tak jsme zhasli a šli spát. V neděli jsme si už jen zabalili, zaplatili hotel a jeli si konečně v klidu prohlédnout modely, nafotit je a učinit poslední nákupy. Dopoledne uteklo jako voda, po poledni jsme vyzvedli modely ze soutěže a vyhlášení výsledků se už bohužel nedočkali, museli jsme se rozloučit a odjet domů dříve. Ceny za nás převzali bratři Slováci od Trnavy a Veľkých Levárov, za což jim moc děkujeme a už se opravdu MOC těšíme, až se s nimi potkáme a své a také jejich maďarské úspěchy pořádně zapij-ehm OSLAVÍME! A co do Mosonu, pojedeme za rok zase? Pojedeme... (zapsal a nafotil Pavel Šenk)

 

Více fotografií z této akce najdete na http://apolokoprivnice.rajce.net

 

 Model Karviná 2014, Karviná (5. dubna 2014):

Rovněž letos jsme první dubnový víkend vyrazili do Karviné. Cestu nám zpestřily opravy mostů, díky kterým jsme měli možnost poznat "krásy krajiny poznamenané důlní činností", kudy nás vedly různé objížďky. Nicméně toto apoláckou výpravu ve složení Milan Kubáň, Filip Černý, Komisař a Honza Štědrý (z KPM TORA Příbor) nijak nezaskočilo a do SVČ Juventus dorazila včas; jen "na krátkou čumendu" přijeli Dušan a Tom Ritzovi. V prostorách soutěže se už stoly hemžily soutěžními i nesoutěžními modely. Z nesoutěžních byly nepřehlédnutelné výstavky RC modelů, hasičských vozidel a SIG "What-If?". Potěšitelné bylo navíc hlavně to, že se opět objevily hezké žákovské modely v kategorii mladších i starších žáků - nemluvě o parádních v seniorských kategoriích. Mimo bodované kategorie mohli návštěvníci obdivovat výstavku figur a bust Milana Kubáně a papírové modely gundam rytířů či diorámy. Karvinský klub letos oslavil 30 let své činnosti a tak připravil retro výstavku historických modelů a vystavil svou kroniku. Jako už tradičně vystoupily se svým číslem i malé mažoretky, které byly návštěvníky soutěže oceněny velikým potleskem. Před vyhlašováním výsledků soutěže karvinský klub připravil velké překvapení pro svého - dnes již zasloužilého - člena Jiřího Bartoše, který oslavil 70. narozeniny. Je znám jako stavitel "neskladných" modelů letadel v měřítkách 1/32 a 1/24, tudíž mu kolegové nadělili B-17 v 1/32. Poté došlo k vyhlašování výsledků, kde modely kopřivnických modelářů nijak nezapadly. V mladších žácích 1.c bodoval Lukáš Tížek, v žácích starších 1.b Vojta Geryk a Martin Suchoň, v pozemní technice II.a Jarek Wisnar. Škoda, že letos byl nedostatek rozhodčích, díky kterému jsem se nestihl zajít podívat na techniku HZS a Policie vystavenou u SVČ. Třeba to ale stihnu v příštím roce na dalším ročníku Model Karviné v roce 2015... (zapsal a nafotil Petr Koliba)

 

 

 XXXIX. Oderský pohár, Odry (15. března 2014):

Do Oder se jezdí setkat se s kamarády a za dobrou náladou. Již devětatřicet let, a to je více než úctyhodné! Škoda, že celková návštěva soutěže nebyla nejvyšší, kromě domácích vlastně dorazila z klubů jen Kopřivnice a Frýdek-Místek. Někteří asi dali přednost soutěžím v polské Bytomi nebo pražském Proseku. Možná, že některé odradila předpověď počasí, nebo skutečnost, že jde "pouze" o čistokrevnou bodovačku letadel I.b, I.c a I.d (žáci, kadeti, dospělí). Avšak my, co jsme do Oder přijeli, jsme rozhodně nelitovali. Nálada na soutěži byla skvělá, stejně jako občerstvení a také jsme nakoupili něco nového do kitníku. Pomohli jsme i s bodováním a v seniorských i žákovských kategoriích svedli urputný boj. Co je však hlavní, po měsíci jsme se opět potkali s kolegy a kamarády, výborně se pobavili a užili si domáckého prostředí. Přejeme pořadatelům, aby příští - jubilejní - čtyřicátý ročník soutěže přilákal nejvíce návštěvníků v její historii a Oderští tak mohli s náležitou parádou oslavit jedinečné kulaté narozeniny této milé, tradiční soutěže... (zapsal a nafotil Pavel Šenk)

 

 

 Pardubický Kitsalon, Pardubice (15. února 2014):

Letos se bohužel Pardubický Kitsalon termínově střetnul s tradiční příborskou soutěží, a tak se členové našeho klubu rozdělili na dvě skupiny. První část to měla z Kopřivnice blíže, Marek a já jsme vyrazili zahájit jarní část kitařské soutěžní sezony na východ Čech. Na místě jsme se potkali s kamarády Markem a Karlem a konečně mohli plnými doušky nasávat atmosféru, která nám byla po téměř tři měsíce upřena. Výstava je tradičně situována v rozlehlých prostorách kulturního domu, samotný sál poskytuje pro prezentaci modelů dostatek dobře prosvětleného místa. Účastníci žádné z kategorií jeho nedostatkem určitě netrpěli. Prodejci s modelářským zbožím dorazili v hojném počtu, rozhodně bylo kde a čím si udělat radost. Modely, kvůli nimž jsou snad ještě pořád akce tohoto typu především pořádány, svou kvalitou nijak nevybočovaly ze standardu česko-slovenské modelářské obce, byly tedy tradičně kvalitní; ostatně posuďte z přiložených fotografií sami. Do Pardubic jsme se ale také těšili, vlastně už tradičně, na další z gurmánských zážitků. Tentokrát nás Marek, oproti minuloroční indické kuchyni, zavedl do indiánské steakové restaurace. Zase trefa. Bylo to výborné, nelze jinak než doporučit. Shodli jsme se ale, že Indie, jakožto kuchyně pro nás stále krapet více exotická, překonána nebyla. Horkou hutnou čokoládu v kavárně na náměstí rovněž nešlo jako obědovou tečku nezařadit, jen dortík už se nevešel a cestoval s námi zabalený domů... Inu, bylo nám v Pardubicích moc hezky, udělali jsme si parádní modelářský výlet! (zapsal Martin GLogar, nafotil Marek Nováček)

 

 

 O poháry SVČ Luna Příbor, Příbor (15. února 2014):

Polokulatý pětatřicátý ročník veřejné žákovské soutěže v Příboře byl první akcí v tomto roce, kam jsme - i když ne v úplné sestavě, jedna posádka se vypravila na Pardubický Kitsalon, ale o tom až v příští reportáži - vyrazili. Jako každoročně jsme se těšili na setkání s kolegy a kamarády po zimní pauze a také na horké novinky z dílen MPM, Eduardu a MarkI, které se zde již pravidelně prezentují. Letošní ročník byl bohatý zejména na žákovské modely letadel, převážně dvaasedem, kterých se sešlo v mladších a starších žácích dohromady myslím pětadvacet. Naopak trochu ubylo seniorských modelů, v Příboře jindy velmi obsazených čtvrtkách i dvaasedmách. Snad se příští rok všichni polepšíme a modelů bude zase více. Rozhodně to však nelze brát tak, že nebylo na co koukat, ostatně fotky hovoří jasně. Soutěž kromě prezentace novinek a burzy modelů obohatila také výstavka figur našeho Milana Kubáně, návštěva a speciální ceny zástupců příborské odbočky Svazu letců či setkání s ilustrátorkou Ivou Hoňkovou... Soutěž příjemně ubíhala, bodování odsýpalo, občerstvení i nálada byly výborné a při vyhlašování ocenění jsme se také neztratili. Kromě našich seniorů se na bednu dostali zejména kluci z našeho kroužku plastikových modelářů při DDM Kopřivnice, takže jim ještě jednou gratulujeme a už teď se těšíme na další setkání s kolegy i kamarády na další soutěži - pravděpodobně přesně za měsíc v Odrách? (zapsal a nafotil Pavel Šenk)